Rakousko 2015 – kola a lezení
Když jsme přemýšleli kam vyrazit letos na hory, byl původně v plánu švýcarský Leukerbad, kola + nějaký ten kopec k tomu. Z počátečního velkého množství zájemců jsme nakonec zbyli jen 3 (já, můj syn Vašek a Peťa Vrtal) a tak jsme nakonec vzhledem k vzdálenosti a ceně přehodnotili Švýcarsko na Rakousko. Volba padla na oblast Salzkamergut, kde jsme jako základnu zvolili camp Gössl u jezera Grundlsee, nedaleko lázeňského městečka Bad Aussee. Před pár lety jsme se tam při návratu z nějaké akce stavovali a tak jsme věděli, že podmínky pro naše letošní plány budou maximálně vyhovující. Krásný camp za rozumnou cenu, koupání v jezeře, fantastické terény na kolo, blízká ferrataSissi na kopec Loser, a v neposlední řadě monumentální vápencová stěna se zajištěnými cestami poblíž campu. Jeli jsme tedy v podstatě najisto. Odjezd byl stanoven na středu 29.7.2015. Nabalili jsme věci, upevnili kola na auto a vyrazili směr Rakousko. Jelikož jsme byli jen tři, odpadly letos tradiční patálie s rovnáním věcí do auta. Místa bylo dostatek. Cesta proběhla bez problémů, jen za Vídní jsme lehce zakufrovali, když jsme se netrefili podle mého archaického Alpen atlasu z 90. let minulého století na tu správnou dálnici a to z jednoho prostého důvodu. V době, kdy byl atlas vydán, dálnice ještě neexistovala. Absolvovali jsme tedy příjemnou projížďku malebnými vesnicemi a vinicemi nedaleko rakouského města Krems. Do cíle naší cesty jsme dojeli s lehkým zpožděním, ale toho dne jsme kromě ubytování a lehké odpolední projížďky spojené s rekognoskací terénu neměli nic jiného v plánu, takže nám to bylo v podstatě jedno. Obrovskou výhodou byl Petrův nový „mega stan“ pro 5 osob s obrovskou předsíní, kam jsme mohli umístit nejen stolek, židličky, ale i spoustu dalšího vybavení a v případě nouze i kola. Ten jsme postavili hned po příjezdu. V odpoledních hodinách jsme absolvovali jen krátkou vyjížďku k nedalekému mýtickému jezeru Tauplitz. Posléze začalo pršet, tak jsme se věnovali doplnění kalorií a zavodnění (někteří z nás i zapivnění) našich tělesných schránek. Dalšího dne, ve čtvrtek 30.7. již bylo krásně a tak jsme po ranní koupeli v jezeře vyrazili na cyklotůru po okolí. Objeli jsme kousek jezera a vydali se vzhůru směr Tauplitz Alm. Petr se cestou projevil jako velmi náruživý fotograf, a svým archaickým mobilním telefonem udělal hned první den asi 400 fotografií. Nic proti tomu, ale čekání na něj bylo někdy opravdu nekonečné. Krátili jsme si jej tedy různými zajížďkami. Na Tauplitz Alm jsme nakonec nedojeli, jelikož od chaty a statku, které se nacházejí na planině pod ním, bychom museli kola určitou dobu tlačit po nesjízdných kamenitých turistických stezkách. Po vypití nezbytného piva jsme zvolili krásný dlouhý sjezd do BadMitterndorfu. Za pracně nastoupené kilometry jsme si ho určitě zasloužili. Poté následoval přejezd do Bad Aussee. Dalo se tam dojet daleko příjemnější cyklostezkou bez jakéhokoliv převýšení, ale na to jsme přišli až o 2 dny později. V Bad Aussee jsme samozřejmě za mohutného Petrova naléhání museli ochutnat něco z místní gastronomie. Jednalo se pochopitelně opět o pivo. Kvalita průměrná, ceny jsme neřešili. Po návratu do campu okolo jezera jsme uvařili jídla a popili něco z dovezených zásob alkoholu. K večeru jsme si byli ještě zalézt několik cest na nedaleký Gösslwand, již zmiňovanou vápencovou stěnu.
Další den bylo počasí ještě luxusnější, slunce svítilo již od rána a tak jsme se vydali zdolat ferratu Sissi na nedaleký vrchol Loser. Dojezd na parkoviště poblíž nástupu je po placené silnici za 15 Euro. Při následné pěší cestě k nástupu se Petr následkem intenzivního fotografování ve velmi přehledném terénu ztratil a tak bylo rozhodnuto, že pokud neomezí svoji fotografickou vášeň na přijatelnou míru, bude mu mobil zabaven. Ferrata je obtížnosti D, není však příliš dlouhá a tak jsme někteří z nás byli na vrcholu asi za 1 a půl hodiny. Petr dorazil asi s půlhodinovým zpožděním s odůvodněním, že mu ve stěně „došlo“ a že musel odpočívat, ale dalších cca 400 fotek vytvořených toho dne vypovídalo o něčem jiném (ale možná mu opravdu i „došlo“). Z vrcholu Loseru je nádherný rozhled po okolních kopcích. Při komunikaci jsme si museli dávat dobrý pozor, o čem hovoříme, obzvláště při hodnocení lepých děv, protože oblast je charakteristická velkým množstvím turistů z ČR a většina hezkých děvčat byla právě odtud. Nejinak tomu bylo i v campu, kde Češi tvořili minimálně 30% klientely. Po návratu do campu a uvaření oběda jsme se v odpoledních hodinách věnovali koupání a povalování na pláži. Voda v jezeře byla vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o jezero ledovcového původu a hloubka dosahuje místy přes 100 metrů nečekaně příjemně teplá. Další, již předposlední den našeho pobytu, v sobotu 1.8. jsme vyrazili opět na cyklotůru. Tentokrát jsme objeli jezero Grundlsee z druhé strany a z Bad Aussee jsme pokračovali směrem k jezeru Ödensee. V kopcích okolo jezera měla dle mapy vést nádherná vrstevnicová stezka. Vedla, ale než jsme našli její začátek, objeli jsme jezero asi 3x a informovali se bezúspěšně asi u 10 domorodců. Nakonec nám správně poradili až dělníci těžící v lese dřevo. Stezka byla opravdu fantastická. Jen převýšení bylo poněkud větší, než jsme očekávali (minimálně 8 km do poměrně prudkého kopce). Vzhledem k velmi teplému počasí jsme se docela zapotili. O to luxusnější byl následný sjezd. Všechny lesní cesty jsou zde důsledně vysypány jemnou vápencovou drtí. Tentokrát se nám podařilo nalézt mnohem příjemnější cestu zpět do Bad Aussee, terénní cyklostezku podél železniční trati téměř bez převýšení. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na tradiční pivko v zahradní restauraci s krásným výhledem na jezero Grundlsee. Po návratu do Campu následovala strava, odpočinek na pláži a večerní lezení na Gösslwandu. Zajímavější to bylo o to, že v nedaleké vesničce probíhal toho víkendu hudebně-folkloristický festival s názvem Sprudeln. Nádherná atmosféra, všude spousta lidí v místních krojích, kapely, stánky s občerstvením a suvenýry… Počasí však pořadatelům příliš nepřálo, protože v průběhu večera se zatáhlo a celou noc vydatně pršelo. My jsme tudíž další den, 2.8. vyčkali v dopoledních hodinách chvilky, kdy ustal déšť, sbalili stan a ostatní materiál a vydali se zpět k domovu. Domů jsme dorazili v klidu a pohodě v pozdně odpoledních hodinách.
V úterý 29.9.2015, necelé 2 měsíce po návratu nás všechny zastihla smutná zpráva, a sice že náš kamarád a účastník této akce Petr Vrtal zahynul při vodácké akci v Rakouských Alpách. Díky Peťo za hezké chvíle, které jsme s tebou mohli strávit. Zbyly nám krásné vzpomínky a asi 1200 úžasných i méně úžasných fotografií…
Zde je výbět několika z nich.Vašek
