Rakousko, Großer Priel a Kampermauer 2020
V letošním roce, postiženém z velké části pandemií koronaviru a s ní souvisejícími omezeními napříč Evropou, jsme kromě menších krátkodobějších aktivit v horách a lezeckých oblastech v ČR naplánovali i 2 týdenní akce v zahraničí. První z nich bylo tradiční letní lezecké soustředění v Rakousku. Po několika letech strávených u jezera Wolfgangsee v oblasti Salzkamergut jsme usoudili, že nastal čas ke změně. Tentokrát jsme zvolili oblast Kampermauer v oblasti Nationalpark Kalkalpen (Vápencové Alpy) nedaleko města Windischgarsten. Naše podmínky, camp u jezera, kvalitní lezení, nejlépe vícedélky a nějaká ta ferrata tato oblast splňovala beze zbytku. Dlouho jsme čekali, zda se po jarním „tvrdém lockdownu“ akce vůbec uskuteční, ale po letním „lockoutu“ se v sobotu 25. 7. vydáváme na cestu směr Rakousko. Na počátku roku Michal zakoupil nový vůz VW Carravelle model T 6.1, a byl ochoten jej vzít, takže jsme akci naplánovali pro 8 lidí, které tento výkřik moderní techniky bez problémů pojal, včetně veškerého vybavení, zásob a 2 kol. Kromě tradičních účastníků z minulých let letos přibyl Matyáš, jeden z nových nadějných lezců v oddíle a Žabíček Junior měl s sebou svou novou partnerku Aničku. Akce byla rovněž ideální příležitostí k vyzkoušení nového expedičního stanu pro 8 osob, který jsme v letošním roce zakoupili pro potřeby oddílu z příspěvku Nadace České pošty. Ještě před samotným pobytem v campu Obermayr u jezera Elisabethsee jsme chtěli ve 2 dnech zdolat Großer Priel (2515 m), nejvyšší vrchol nedalekého pohoří Totesgebirge s noclehem na chatě Prielschutzhaus. Po tradiční zastávce v Tescu v Mikulově a dokoupení zásob jsme celkem podle plánu dorazili na parkoviště v Hinterstoderu okolo 15:00. Následoval dlouhý a poměrně náročný výstup na již zmíněnou chatu Prielschutzhaus ve výšce 1420 m (převýšení 820 m). S plnou lezeckou výbavou to nebylo úplně zadarmo. Nicméně s přehledem jsme to zvládli a užili si ještě hezký večer na chatě - pivko za rozumnou cenu, příjemná společnost. Na chatě bylo několik Čechů, tudíž nechyběla ani tradiční kytara. Druhého dne, v neděli 26. 7. se mělo kolem poledne výrazně zkazit počasí, takže jsme chtěli absolvovat výstup převážně v dopoledních hodinách. Tomu jsme přizpůsobili ranní vstávání. Většina skupiny chtěla absolvovat pověstnou ferratu Bert Rinesch klettersteig (D), která začíná kousek nad chatou a končí na vrcholu (tuto ferratu jsme již před několika lety absolvovali, ale nyní je prodloužením v dolní části asi o třetinu delší a tím i náročnější). Já s Matyášem jsme před „nudou na hromosvodu“ dali přednost klasické lezecké cestě Stella obtížnosti 5-. Trochu problematické bylo najít nástup, ale nakonec jsme jej trefili a cesta opravdu stála za to. Většina délek byla sice nižší obtížnosti, obtížnost 5 splňoval snad jen jeden převis v cestě, nicméně expozice byla celou dobu fantastická a rozhodně to byl zážitek. Na klíčových místech byla cesta osazena nýty, takže jištění bez problémů. V závěru se tato cesta napojuje na výše zmíněnou ferratu, kterou absolvoval zbytek skupiny, a shodou okolností jsme se tam také okolo 11:00 setkali. To již přesně dle předpovědi začalo poprchat, a než jsme dolezli na vrchol, déšť značně zhoustl, ochladilo se a přidal se nepříjemný vítr. Nešlo o nic dramatického, sestup z vrcholu je jednoduchou „normálkou“, ale než jsme došli na chatu, většina z nás byla promočená do nitky. No a ti, kteří mazácky vyrazili na vrchol v tričku a v kraťasech i docela vymrzli. V odpoledních hodinách déšť naštěstí ustal. Na chatě bylo útulně, teplé jídlo a několik piv přišlo k chuti. Většina z nás si našla slušivé suché oblečení v krabici se zapomenutými věcmi, zatímco se nám naše mokré svršky sušily na topení. Odpoledne se ukázalo i slunce a my se vydali zpět do doliny. Z parkoviště v Hinterstoderu to bylo do kempu, kde jsme měli rezervované ubytování asi 20 minut. Zde jsme vyfasovali VIP platz se stromem, kde jsme rozbili naše ležení pro následující dny. Náročný výstup a následný sestup (1100 m nahoru a 1900 m dolů) naše dolní končetiny poznamenal natolik, že jsme 3 dny nemohli řádně chodit. K regeneraci nám naštěstí výrazně přispěly koupele v jezeře Elisabethsee poblíž kempu, tvrďáci se chodili regenerovat do nedaleké řeky Steyr, ve které byla teplota vody 9°C (záruka dobře vychlazeného piva). V pondělí 27. 7. po vydatné snídani a ranní koupeli jsme se vydali prozkoumávat lezeckou oblast Kampermauer. Autem je to z kempu asi 30 km. Tuto poměrně novou lezeckou oblast provází výborné recenze, údajně z důvodu obavy nad příliš vysokou návštěvností však nebyl dosud vydán žádný oficiální průvodce. Vycházeli jsme tedy z několika popisů stažených z Netu, na místě jsme se potom ptali na vhodné cesty místních lezců. Docela to fungovalo. První den jsme se vydali do sektoru, ve kterém se nacházely kratší cesty, maximálně 2 délky, kde si každý vybral vyhovující obtížnost, převážně 4-6 UIAA. Junior s Aničkou si udělali vyjížďku na kole. Spokojeni jsme byli všichni. Den jsme zakončili posezením u stanu, opékáním masa, pojídáním dobrot, popíjením nejrůznějších moků a tradičním vyprávěním většinou notoricky známých historek a vtipů. Další den, v úterý 28. 7. jsme se vydali objevovat místní vícedélky. Opět si každý vybral svou parketu, pouze mně s Matyášem se podařilo místo jednoduché Vegetariankante obtížnosti za 4 zabloudit do nějaké místní sedmy s převislým koutkem. Naštěstí byla velmi slušně odjištěna, takže se značným úsilím jsem se jí nějak prokousal. Večer toho dne poznamenal vydatný déšť spojený se silnou bouří. Večírek jsme tedy absolvovali „inside“, náš stan prodělal zatěžkávací zkoušku na výbornou. Další den, ve středu 29. 7. jsme dopoledne odpočívali, skály byly stejně po večerním lijáku nelezitelné. Odpoledne již to vypadalo nadějněji, tak jsme to jeli zkusit. Některé úseky, především spáry byly hodně mokré, ale přesto jsme našli pár cest, které vylézt šly. Po návratu jsme se věnovali koupeli a odpočinku. Následující den, ve čtvrtek 30. 7. jsme si udělali celodenní výlet k jezeru Traunsee. Toto nádherné obrovské jezero je obklopeno horami a skalami, které byly cílem naší cesty. Já, Vašek, Anička a Matyáš jsme absolvovali výstup na chatu Gmundner hutte jednoduchou ferratou Hans Hernler steig (B). V závěru výstupu bylo možno si ještě ztížít výstup ferratou Traunsee klettersteig (D). Po výstupu na nedaleký Fahnekogel (1959 m) jsme absolvovali přechod na chatu Traunsteinhaus (1575 m) a z ní sestup zpět k jezeru ferratou Naturfreundsteig (B). Celkem 1500 m nahoru, totéž dolů, místy v docela složitém terénu, poměrně slušná procházka. Zbytek výpravy měl v úmyslu lézt na skalách nad jezerem, ale díky složité orientaci a značnému horku se raději věnovali koupeli v jezeře. Po návratu jsme se k nim přidali. Poslední den v oblasti, v pátek 31. 7. jsme se věnovali opět lezení na Kampermaueru. Absolvovali jsme další z krásných vícedélek, m.j. Hermeline, obtížnost 6-. Tato cesta má několik variant a užije si zde každý. Přidali jsme i několik kratších cest. Vašek s Aničkou si udělali výlet na kolech, odpoledne si byli i zaběhat po místních úžasných horských stezkách. Po závěrečném večerním posezení jsme se následujícího dne, v sobotu 1. 8. vydali zpět domů. Musím říci, že to byla jedna z nejlepších akcí, co jsem kdy absolvoval. Skvělá parta lidí, výborné zázemí (camp, stan, auto). Nádherné prostředí (hory, skály, jezero, úžasná příroda vápencových skal, romantické hospůdky). Zážitků plný ranec, těžko si dokážu představit po sportovní a společenské stránce něco lepšího. Každý den jsme prožili naplno a věřím, že všichni na tyto společně strávené chvíle budeme dlouho vzpomínat. Jsem moc rád, že jsem byl u toho, díky, přátelé!
Vašek
