Horolezectví na Hranicku

 


HISTORIE A SOUČASNOST HOROLEZECTVÍ NA HRANICKU
 
      Horolezecký oddíl TJ Sigma Hranice
    
     Kapitola pojednávající o nejstarším horolezeckém oddílu na Hranicku, HO TJ Sigma Hranice se začala psát v roce 1956. Tehdy, inspirován činností horolezeckého oddílu, který    v  nedalekém Přerově fungoval od roku 1947 a děním ve společnosti v oblasti tělovýchovy zakládá profesor průmyslové školy v Hranicích Ing. Jaroslav Jašek, velký příznivec přírody, sportu a horolezectví vlastní horolezecký oddíl. Původní název oddílu byl TJ Spartak Hranice, podle tělovýchovné jednoty, která v té době působila na území města Hranic a sdružovala místní sportovní oddíly. Na výroční schůzi TJ v roce 1959 bylo rozhodnuto přejmenovat TJ Spartak na TJ Sigma podle místního strojírenského podniku, který měl nad tělovýchovnou jednotou patronát (Hons, 1987). Členskou základnu oddílu tvořili zpočátku převážně  pohybově nadaní studenti průmyslové školy, na které Jašek působil jako pedagog a několika dalších průkopníků tohoto sportu v Hranicích. Jaroslav Jašek byl výborný sportovec a zapálený organizátor a od samého počátku řídil oddíl velmi důsledně. Od roku 1957 pracoval jako člen horolezecké sekce Krajského výboru ČSTV v Olomouci a stal se dokonce členem komise pro mládež při ústřední sekci ČSTV v Praze. V roce 1958 se stal po absolvování příslušných školení a kursů cvičitelem III. třídy, později i II. třídy. Ke spolupráci v oddíle a jeho vedení  se mu podařilo získat svou ženu Marii, manžele Jiřího a Evelínu Knapovy z Hranic, Dr. Zdeňku Fantovou a mladé nadějné studenty Bedřicha Strohalma a Břetislava Vařeku. Jiří Knap zastával v prvních letech činnosti oddílu společně s Jaškem funkci cvičitele, jeho žena  působila jako lékařka oddílu. Bedřich Strohalm zastával funkci hospodáře a správce inventáře a Dr. Fantová byla pokladník. Jen pro zajímavost rozpočet oddílu v letech 1957-1959 činil 700-800 Kčs.  Zajímavé bylo i materiální vybavení oddílu. V době založení oddílu se lezlo ještě              na konopných lanech. Až v  roce 1960 se v Jutě Bolatice (dnes Lanex) začalo vyrábět horolezecké lano značky Perlon. Lano se uvazovalo přímo na tělo. Ze skal se slaňovalo pomocí tzv. Dűlferova sedu, kdy se lano vede zepředu mezi nohama lezce, pod stehnem jedné nohy, přes bok dopředu, křížem nahoru přes hrudník na protilehlé rameno a dozadu dolů (Procházka, 1979). Karabiny se používaly kovové, hasičské. Mačky se používaly kořistní zn. Eckstein, které  byly zabaveny po válce německým horským myslivcům. Podle
slov pamětníků byly poměrně kvalitní a ve vojenských výprodejích stály 10 Kčs. Skoby   se vyráběly doma, nebo v podnicích, kde někteří z horolezců pracovali. Cepíny                 se používaly dlouhé, chodecké, s dřevěnou rukojetí, většinou se rovněž vyráběly podomácku. Obuv se používala kožená, pár pohorek vyrobených v n.p. Snaha Opava       zn. Ganek s wibramovou podrážkou stál 202 Kčs. Spací pytle se zpočátku používaly s papírovou náplní, až v průběhu 60. let se začaly vyrábět tzv. „mumie“ s péřovou náplní. Stany se používaly většinou vojenské. Akce oddílu byly různorodé. Jezdilo se na cvičné skály na Moravě, především na Malý a Velký Rabštejn, na Kružberk, na Pálavu, na Skalný              a na Lidečko. Profesor Jašek jako učitel tělocviku pořádal branné závody a závody v orientačním běhu. V zimě to bylo zimní táboření v Jeseníkách, lezení v ledu a závody v běhu na lyžích. Několikrát do roka vybraní členové oddílu absolvovali kursy                 ve Vysokých Tatrách. Tyto kursy se pravidelně konaly v Tatranských dolinách,                ve Velické, Mengusovské, Batizovské, v Bielovodské dolině a v dolině Zeleného plesa. V zimě se tyto kursy konaly na chatách, především na Sliezskom dome, Brnčalově chatě, na Zbojnické a na Teryho chatě. Při těchto akcích se účastníci většinou učili základům lezení, jištění, zvyšovali si výkonnostní třídy. Kursy vždy vedli zkušení instruktoři             a cvičitelé z krajské či celostátní horolezecké sekce ČSTV. Hned v počátcích působení v Tatrách oddíl postihla velká tragédie. 27. července 1959 při akci v Javorové dolině         se člen oddílu Jaroslav Beran, voják základní služby, který v oddíle hostoval, spolu          se svým spolulezcem Pavlem Novákem zřítili při pokusu o výstup na Javorový štít a oba zahynuli. V roce 1959 měl oddíl 17 aktivních členů. Jedním z nejaktivnějších byl v té době Břetislav Vařeka, student průmyslovky. Postupně se začal angažovat v administrativní práci a v řízení oddílu, jezdil s  J. Jaškem na zasedání horolezeckých sekcí, stal                 se cvičitelem II. stupně. Po reorganizaci krajů v roce 1960 se stal členem krajské horolezecké sekce v Ostravě. Později podobně jako ing. Jašek působil v komisi mládeže při ústřední sekci ČSTV v Praze. Jeho dlouholetým spolulezcem byl Petr Částečka z Klokočí, společně absolvovali mnoho oddílových i individuálních akcí. Břetislav uskutečnil za svou lezeckou kariéru výstupy na celkem 99 vrcholů v Tatrách. Poté,            co  se oženil, stala  se členkou oddílu i jeho žena Anna.
     Oddíl se začal personálně rozrůstat počátkem 60. let. Členem oddílu se stal Jaškův syn Slávek a Jan Rainisch. V roce 1963 přichází do oddílu Milena Kašparová z Valašského Meziříčí. Její největší přínos do oddílu, kromě lezecké činnosti byl ten, že si v roce 1967 pořídila chalupu na Dolní Bečvě v Beskydech. Na této chalupě se po nezbytných opravách od  roku 1969  konalo  vždy  zahájení  a  ukončení sezóny,  členské  schůze  oddílu,  oslavy
Silvestra a další oddílové akce. Přestože již dnes není Milena aktivní členkou oddílu, tyto akce se tam konají dodnes. Z Valašského Meziříčí rovněž pocházela další členka oddílu Marta Dobšová. V roce 1966 se stává členkou oddílu Lída Svobodová. Kromě toho přicházejí a odcházejí další studenti průmyslové školy, případně vojáci, kteří v Hranicích absolvovali základní vojenskou službu. Mimo tradičních akcí, jako je lezení                      na moravských a českých skalách, se jezdilo pravidelně několikrát do roka do Vysokých Tater. Akce měly určitý řád a některé tradiční měly v kalendáři své pevné místo. Každým rokem se první týden v srpnu konal v Tatrách horolezecký týden IAMES. První týden v září se jezdilo na Čertovy skály a na tuto akci navazovalo lezení ve Vršatci na Slovensku. Druhý týden v září se jezdilo na Manín, kde měl J. Jašek družbu s oddílem z  Považské Bystrice. V roce 1962 byly pro horolezeckou činnost objeveny a po nezbytných terénních úpravách zprovozněny Potštátské skály. Hned v roce 1962 zde byly vytvořeny 4 cesty, v roce následujícím pak další 2 cesty.   Do činnosti oddílu se promítla i vyhrocená politická situace koncem 60. let. Členové oddílu v té době na srazech na chalupě u Mileny Kašparové zpívali protistátní písně a diskutovali o probíhajících změnách ve společnosti.
     Další výrazná kapitola v období činnosti hranického oddílu se začala psát počátkem     70. let. Do oddílu vstoupilo několik mladých talentovaných členů, kteří po několik let tvořili výkonnostní základ oddílu. Z horolezců, kteří se významně zapsali do historie přichází v roce 1970 do oddílu Ladislav Drda a Milena Rainischová.  V roce 1971  Olga Honová se svým bratrem Jiřím. Další děti Profesora Jaška, Vendula a Lída a Slávkova žena Alena. V roce 1973 potom mladíci Pavel Matoušek, Jiří Matějka,  Jiří Vrubel, Vlastimil Zela a Dušan a Karla Michalčákovi. V roce 1975 byl zakladatel oddílu J. Jašek vyznamenán ÚV ČSTV Čestným uznáním za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy I. stupně. V polovině 70. let vstoupila do oddílu další vlna lezců, kteří po mnoho let patřili spolu      se stávajícími aktivními členy k jeho výkonnostnímu základu. Byli to Petr Kunc, Štěpán Krhut, Miroslav Krupa, Přemek Svoboda, Sváťa a Miloš Mužíkovi a  Petr Mrázek. O rok později rozšířila členskou základnu oddílu další partnerská dvojice Venda a Mirek Tomkovi. Oddíl měl v té době okolo 35 členů, což bylo nejvíce v jeho historii. Po příchodu nových mladých lezců se hledaly nové možnosti lezení na Hranicku, Na Potštátě vzniklo několik nových cest, jejichž autory byli J. Hon, P. Matoušek a J. Matějka, začalo se lézt      na Dolních skalách. Stejná trojice vytvořila množství cest v nové lokalitě pod Křivým. Tito mladí lezci byli velmi aktivní nejen na místních skalách. Ve druhé polovině 70. let absolvovali   na  cvičných  skalách,  ale  především  ve  Vysokých  Tatrách  spoustu  velmi              
hodnotných výstupů. V roce 1977 dochází rovněž ke změně ve vedení oddílu. 8. srpna umírá na infarkt na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách ve věku 67 let zakladatel oddílu Jaroslav Jašek. Jaškovým nástupcem se v čele oddílu stává jeho syn Slávek, který oddíl vede až do roku 1983.V roce 1978 uskutečnili L. Drda a P. Matoušek k uctění památky zakladatele oddílu profesora Jaška a na počest přerovského horolezce J. Soldána, který v horách zahynul náročný prvovýstup na rameno Kriváně. Hned v následujícím roce Láďa Drda oddíl opouští. Po přestěhování se do Bezuchova na Přerovsku se na dva roky stává členem přerovského horolezeckého oddílu a v roce 1980 zakládá v Bezuchově oddíl vlastní. Pavel Matoušek jej následoval.  Oddíl v Bezuchově s úspěchem funguje dodnes. Současným předsedou oddílu je právě Pavel Matoušek. Pavel však působil i nadále v hranickém oddíle jako host a účastnil se oddílových srazů. Společně s Láďou Drdou, partnerkou Olgou a dalšími lezci dosáhli hlavně v asijských velehorách množství mimořádných úspěchů, včetně zdolání několika osmitisícových vrcholů.
     Kromě nové vlny tvorby cest na Potštátských skalách, kdy bylo vytvořeno několik hodnotných cest na Dolních skalách, dochází na počátku 80. let k určité stagnaci v činnosti oddílu. V oddíle došlo ke generační obměně, kdy svou činnost a členství  ukončili lezci, kteří se v oddíle aktivně angažovali v jeho počátcích. Tato část členské základny byla zčásti nahrazena lezci novými. Svou aktivní lezeckou činnost ukončila generace starších lezců, Rainischovi, Strohalm, Knapovi, Kašparová a další. Velkou ztrátou pro oddíl bylo    i úmrtí Jaroslava Jaška, který byl velkým sportovním nadšencem a organizátorem. Rovněž oddílu citelně chyběli Láďa Drda a Pavel Matoušek. Oddíl měl v té době asi 25 členů. Mezi nejaktivnější členy patřili Jirka Hon, Olga Olbrichtová, Jaškovi, Svobodovi, Vlastimil Zela, Jiří Matějka, Štěpán Krhut, Miroslav Vrubel, Miroslav Krupa a nově příchozí členové Standa Bajer, Rudolf Klvaňa, Tonda Pupík, Milan Mráz, Kratochvílovi, Tomáš Zubíček, Jiří Míček a Marcela Václavíková. Tito horolezci byli nejen na cvičných skalách v Čechách a na Moravě, ale především v Tatrách schopni provádět nejnáročnější výstupy. Cvičiteli oddílu byli v té době Břeťa Vařeka, Jiří Hon, Slávek Jašek, Olga Olbrichtová, Vlastimil Zela, Petr Kunc, Tonda Pupík, Rudolf Klvaňa a Standa Bajer. Ostatní členové se horolezeckému sportu věnovali spíše nárazově podle svých možností. V roce 1987 dochází opět ke změně  ve vedení oddílu. Funkci předsedy oddílu přebírá     po Vlastimilu Zelovi Rudolf Klvaňa. Věnoval se jí až do roku 1992. Koncem 80. let členskou základnu oddílu ještě rozšířili Jirka Janáček, Michal Sobotka, Petr a Leoš Andrýskovi,  Radovan  Vašíček  a Václav  Jeřábek. Kromě horolezecké činnosti se členové         
oddílu věnovali i propagaci svého sportu. Pro veřejnost byly uspořádány četné přednášky  o expedicích do zahraničních velehor, kterých se členové oddílu zúčastnili. Jednalo           se především o výstupy v rumunských a bulharských horách, na Kavkaze a v Julských Alpách ve Slovinsku. Koncem 80. let dochází ke změně, která zásadním způsobem změnila život a dění v celé společnosti. 17. listopadu 1989 proběhla tzv. Sametová revoluce. S ní spojené uvolnění hranic se západním světem otevřelo nejen horolezcům,   ale všem lidem cestu do celého světa, která byla téměř 40. let pro většinu obyvatelstva nedostupná. Zároveň všem sportovcům umožnila přístup k materiálům                                a sportovnímu vybavení, o kterém se jim do té doby mohlo jen zdát.
     Počátkem 90. let dochází ke změně ve vedení oddílu. Předsedou se stává Leoš Andrýsek, který vedení oddílu převzal v roce 1992od Rudy Klvani. Tuto funkci vykonával  až do roku 1996, kdy jej nahradil Jiří Janáček. Petr Andrýsek byl výborným kreslířem        a grafikem a v souvislosti s rozvojem výpočetní a reprodukční techniky začal v roce 1993 vydávat ročenku oddílu. Ta vychází dodnes. Členkami oddílu se stávají rovněž dcery Olgy Olbrichtové, Lenka a Eva. I další roky byly ve znamení rozšiřování a zkvalitňování členské základny. V roce 1992 do oddílu přichází Aleš Brychta, obrovský talent především v lezení  na pískovci, Vašek Žabíček, a v roce 1994 Roman Burianec. Naopak svou činnost v roce 1995 ukončili Vlastimil Zela a Václav Jeřábek. V roce 1997 opouští oddíl Břeťa Vařeka, jeden z nejvýznamnějších členů historie, výborný lezec, obětavý funkcionář  a pamětník samotných počátků oddílu. V roce 1996 přichází Petr Spilka, v roce 1997 Vladimír Čudek, Juraj Lázík, David Nikitinský, Jan Večerek a Petr Melichar a konečně v roce 1999 Michal Gerla, současný předseda oddílu. Aktivní činnost v oddíle ukončily Eva a Lenka Olbrichtovy. Členskou základnu tvořilo v 90. letech okolo 20 členů. Lezecké úspěchy oddílu byly hodně ovlivněny změnami ve společnosti po roce 1989. Členové oddílu měli konečně možnost navštěvovat bez omezení zahraniční hory. Lezecká činnost se soustředila především v Alpách, naopak už se díky jiným možnostem tolik nejezdilo do Tater. Z největších úspěchů to bylo několikanásobné pokoření Mont Blancu, výstupy na několik čtyřtisícovek ve Waliských Alpách, výstupy v oblasti Ortleru, Vysokých Taurách a další významné vrcholy. Nejaktivnější v této dobyvatelské činnosti byli Olbrichtovi, Ruda Klvaňa, Vašek Žabíček, Petr Spilka, Petr Melichar a Roman Burianec. Zřejmě největších horolezeckých úspěchů v historii oddílu dosáhl Jiří Hon, který se v roce 1996 zúčastnil      se svým dlouholetým spolulezcem Zdeňkem Hrubým expedice Everest, kdy cílem bylo dosáhnout  nejvyššího  vrcholu s věta  severním  hřebenem  ze  Severního  sedla z   Tibetu.
Vrcholu se bohužel v roce 1996 dosáhnout nepodařilo, expedice se dostala do 3. tábora   ve výšce 8200 m, sám Jiří se dostal do 7650 m. Kromě toho Jirka navštívil Grónsko, Špicberky, Skandinávii a další lezecké oblasti. Členové oddílu rovněž působili v Julských Alpách, italských Dolomitech a na vápencových skalách v Rakousku, v Chorvatsku           a ve Slovinsku. V těchto oblastech se nejvíce angažovali Jirka Janáček, Michal Sobotka     a Petr Andrýsek. V zapomnění neupadly ani Vysoké Tatry, které se ovšem od roku 1993 po rozdělení federace staly rovněž horami zahraničními. Jiří Hon, Olbrichtovi, Klvaňa, Janáček, Nikitinský, Žabíček, Spilka, Burianec a Brychta zde zdolali množství klasických cest a to jak v létě, tak v zimě. Jirka Janáček, Michal Sobotka a Petr Andrýsek se rovněž začali v Tatrách věnovat skialpinismu, horolezeckému odvětví, které se po revoluci dostalo hodně do popředí zájmu. Co se týká působení hranických horolezců na Českém území,    tak zde se tradičně lezlo na moravských a českých cvičných skalách. Nová generace lezců Žabíček, Brychta, Burianec, Spilka si velmi oblíbili české pískovce. Zde bylo v průběhu 90. let těmito lezci zdoláno velké množství klasických cest až do obtížnosti VIII především                        na Hruboskalsku, na Prachově, Suchých skalách, v Adršpachu, v Tisé a v Ostrově.
     Počátek nového tisíciletí zastihl oddíl opět ve znamení personálních změn. V roce 2000 se předsedou oddílu stává Juraj Lázík. Ten společně s V. Čudkem a Michalem Sobotkou úspěšně absolvoval kurz pro instruktory horolezectví a všichni se stali instruktory ČHS. Výbor oddílu ještě doplňoval Jiří Hon jako metodik. Olga Klvaňová, rozená Honová           a později Olbrichtová, která si vzala za manžela dlouholetého spolulezce a druha Rudu Klvaňu, zastávala tradičně funkci pokladníka a matrikářky. Skladníkem byl Vláďa Čudek. V roce 2000 do oddílu vstoupil Dušan Pátek, mladý nadějný lezec s mimořádným talentem a citem pro skálu. Dušan přelezl spoustu velmi obtížných cest obtížnosti až IX UIAA       na cvičných skalách a umělých stěnách. Výraznějších úspěchů v horách však nikdy nedosáhl, protože Dušanovi chyběl morál a lezení na prvním konci lana nebylo nikdy jeho silnou stránkou. Členem oddílu se stal rovněž Standa Bartošek, který se v pozdějších letech stal předsedou oblastní vrcholové komise SM a má klíčový podíl na obnově a přejištění cvičných horolezeckých terénů v oblasti. Oddíl opustili dlouholetí členové Milan Mráz      a Standa Bajer. V roce 2003 se členem oddílu stává Jiří Ondrušák, odchází Leoš Andrýsek a Dušan Pátek. V roce 2004 po názorových neshodách ohledně vedení a metodiky oddílu odchází Vladimír Čudek a Michal Sobotka a zakládají vlastní horolezecký oddíl s názvem HO Maglajz. Později se k nim přidal i Petr Andrýsek  a Jirka Janáček. V roce 2004 ukončili  své  působení  dlouholetí  členové  M. Krupa  a  Š. Krhut, odchází  rovněž Standa    
Bartošek a Petr Melichar. V roce 2005 naopak do oddílu přichází nové posily Pavel Dvořáček a Pavel Mráz. V roce 2006 ze zdravotních důvodů odchází z oddílu Aleš Brychta a Roman Burianec. Novým členem se stává Aleš Frydrych, který se na vrcholové úrovni věnuje skialpinismu a Ondřej Horák ze Šternberka. Předsedou se po odstupujícím              J. Lazíkovi stal Michal Gerla, pokladník a matrikářka je Olga Klvaňová. V roce 2008       do oddílu přicházejí Hana Zelová a Ondřej Urbánek. Ondra Horák ukončil členství a Pavel Dvořáček odchází do Brna. Sklad oddílu byl zrušen. Stávající materiál byl zastaralý            a na nový nejsou finance. Lezecký materiál a pomůcky si v současné době obstarává každý individuálně. Lezeckých úspěchů členové oddílu v tomto desetiletí dosáhli velké množství. Opět pokračovala invaze horolezců do Evropských a světových velehor, tradičně se hodně lezlo na skalách v Čechách a na Moravě. Jirka Hon navštívil Peru a vystoupil zde na vrchol sopky Chachani 6075 m. Kromě toho se zúčastnil expedice v Norsku. V Alpách byli nejaktivnější Olga a Ruda Klvaňovi a skupina lezců okolo V. Žabíčka, který vždy v dvouletých intervalech organizoval především se spolulezcem Michalem Gerlou lezecké expedice. Dosaženo bylo vrcholů Matterhornu, Eigeru, Ortleru, Dufourspitzu, Weisshornu Grossglockneru a dalších významných vrcholů ve Waliských Alpách, v oblasti Ortleru,    ve vysokých Taurách, Bernských Alpách, na Gran Paradisu. Pavel Dvořáček, který           je výborným lezcem, dosáhl vrcholu Grossglockneru Palaviciniho žlabem, zdolal několik dlouhých obtížných cest v Dolomitech, v Peru vystoupil na vrchol sopky Misti 5825 m. Aktivní členové oddílu si rovněž oblíbili tzv. via ferraty, cesty zajištěné ocelovými lany, žebříky a kramlemi, především v italských Dolomitech a v pohoří Totes Gebirge v Rakousku. Jirka Hon navštívil Norsko. Co se týká činnosti v Tatrách na Slovensku, tak tam podnikali výstupy Jiří Hon, David Nikitinský, Klvaňovi, Žabíček, Spilka, Gerla, Dvořáček a ke konci období Frydrych a Mráz. Na klasických cvičných skalách se nejvíce lezlo na Moravě v Krasu, na Rabštejně, Kružberku, Štramberku,  Helfštýně, Potštátě, Lidečku a na Skalném. V Čechách to byly oblíbené písky na Hruboskalsku, Prachově, Suchých skalách, v Příhrazech, Ostrově a Tisé. Někteří členové oddílu jezdili rovněž lézt hodně na Slovensko, především na Sulov a Manín. Došlo k přejištění Potštátských skal, vytvoření nové lezecké oblasti v Hluzově. Kromě toho se každoročně konala v lednu výroční členská schůze, na vybraných skalách metodický den, ukončení sezóny u Mileny Kašparové na chalupě. Soutěživě založení jedinci se účastnili lezeckých a skialpinistických závodů, závodů v běhu, v běhu na lyžích, triatlonu, cyklistice.
     Současná situace v oddíle je stabilizovaná, počet členů v roce 2010 byl 12. Příčin tohoto
stavu, kdy počet členů je nejnižší v historii oddílu je několik. Po uvolnění masovosti               a organizovanosti v tělovýchově není v dnešní době nutné být organizován v horolezeckém oddíle, je možné individuální členství ČHS. Kromě toho je možné si zakoupit členství v Östereich alpenverein, což je Rakouský horolezecký svaz. Toto členství poskytuje spoustu výhod, např. 50% slevy na ubytování na alpských chatách a velmi dobré pojištění, které zahrnuje i zásah vrtulníkem při záchraně v horách. Vypravovat by o tom mohli Olga a Ruda Klvaňovi. V roce 2007 je při sestupu z Allalinhornu ve Walliských Alpách zaskočila náhlá změna počasí a byli zachraňováni při zásahu horské služby právě vrtulníkem. Záležitost je to velmi nákladná a pojištění u Alpenvereinu je v tomto případě z finančního hlediska velmi důležité. Kromě toho má Alpenverein ve většině lezeckých oblastí stejnou platnost, jako průkaz ČHS. Přes poměrně nízký počet členů je aktivita         a lezecké úspěchy oddílu na vysoké úrovni. V současné době v oddíle nejsou pasívní členové, oddíl svou činností důstojně pokračuje v odkazu jeho zakladatele profesora Jaroslava Jaška.